Z MĚSTA DO PŘÍRODY

20.03.2017

Je to tři a půl roku co jsem zvedla kotvy z Prahy. Když tu byla vnučka ptala se „Babi jaké to je odstěhovat se na venkov"? Odpověď zněla: to víš když jsem chodila do práce, děti byli malé, také jsem se chtěla občas bavit asi bylo lepší město. Vše bylo pohodlnější. Možná to tak není ale vidím to ze svého pohledu.

Musím říci, vždy jsem chtěla mít výletní místo na venkově, už jenom kvůli dětem. Později když už jsme zůstali s manželem sami a pořídili jsme si zahradu (konečně splněný sen), ale ouha začalo mě vadit každý víkend po práci hurá a jede se ven. Vše naložit a zase v neděli utahaní se vracet. A tak to ve mně zrálo, že by bylo lepší rovnou na venkově bydlet. Konec konců v době rychlých aut, dálnic, internetu, mobilu není co řešit.

Blízcí lidé nám říkali, že teď na stará kolena jdeme ven, když budeme potřebovat doktory, zase jsme u toho, lidé to mají nastavené v hlavě, starý = nemocný. Víte, že mi toto vůbec nenapadlo. Vůbec si něco takového nepřipouštím. 

Stále si to užívám, pracuji si na internetu, koukám do zahrady, neskutečná pohoda. Mít kolem sebe domácí zvířenu. To je kocourek Matýsek a ovčanda Mery. Ostatní jsou někde schovaní.

Podnikání ze zahrady

Měsíc duben 2016 byl pro mne zlomový. Za rok se toho mnoho událo, začala jsem spolupracovat se společností, která má výživové produkty. Za rok jsem navázala přátelství s lidmi které jsem dříve neznala. Přestože se celoživotně zajímám o zdraví, hodně jsem se také přiučila. Těší mě když pomáhám druhým. Stále být s lidmi v kontaktu. Vyměňovat si informace, zkušenosti. Přitom to vše mohu dělat tak jak mě to vyhovuje, přímo ze zahrádky. A je to přitom tak splnitelné. Ani to nebolelo. 


.